Šablona:Fadinova medaile

Fadinova medaile

Uděluje se za zničení posledního nepřátelského tanku posledním dělostřeleckým granátem (z výzbroje hráčova tanku). Nepřátelské vozidlo zničené požárem z poslední střely z hráčova zásobníku bude počítáno do tohoto ocenění. Avšak hráč musí mít zásobník munice na začátku bitvy plný. Lze získat pouze v náhodných bitvách.

Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–IX: 7 bonů; Úroveň X: 10 bonů

Historie

Hrdina Sovětského svazu Alexander Michajlovič Fadin, byl velitelem T-34. Podporovaný četou pěchoty obsadil a udržel vesnici Dashukovka po dobu pěti hodin pomocí jednoho tanku. Zničil 3 tanky, 1 polopásový transportér, 2 minomety a 12 kulometných hnízd. Jeho posádka také sestřelila spřaženým kulometem nepřátelské letadlo.

Rozhovor pro Lidovky: Alexander Michajlovič Fadin seděl včera na velké vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě zase na jednom z nejčestnějších míst. Jako veterána 2. světové války si ho každý rok 9. května všichni předcházejí. Letos bylo na tribuně pro účastníky největších bojů v lidské historii zase o poznání méně lidí. Čas je neúprosný. „Byl to náročný den,“ řekl o včerejšku v telefonickém rozhovoru pro LN 85letý plukovník, který má na Prahu něžné vzpomínky.

„Bylo to hned první den, co jsme oslavovali vítězství. Tancovali jsme venku, křičeli, prostě bláznili jsme radostí. Tančil jsem právě s jednou naší vojačkou, která uměla česky, protože měla za muže jednoho od vás… A tu vidím, jak se na nás dívají dvě dívky. V tu chvíli mi připadaly jako zjevení. Úplně bílé, čisťounké, s plavými vlasy a velkýma očima. Ta starší, které mohlo být tak 15 nebo 16, se hned navěky uložila do mého srdce. Ta mladší, kterou držela za ruku, byla její sestra.“ Tehdy mladičký Fadin se s dívkou ihned seznámil. Nejspíš se jí zalíbil, protože bleskově zorganizovala malý večírek u nich doma. Tatínek měl pochopení. „Byl to velký, silný muž, který bojoval s partyzány a účastnil se i Pražského povstání proti Němcům. Ale mě zajímala jen ta krásná malá Čechoslovačka. Večírek to byl strašně bouřlivý, bylo nás tam několik sovětských vojáků a asi přátelé té české rodiny,“ vzpomíná plukovník.

Naposledy se s dívkou, kterou se rozhodl si vzít za ženu, viděl 12. května 1945. Pak jejich tankovou jednotku odveleli. „Přinesla mi na rozloučenou květiny,“ směje se a je znát, že se mu po těch dobách stýská. „Bylo to druhé patro, to vím určitě. Ulice se jmenovala Barova, dům číslo 12. Ne, nebylo to centrum Prahy. Kdybyste ji našli, kdyby se vám ozvala, moc vás prosím, dejte mi vědět. Mám její fotografii stále doma a ještě jednou v životě bych ji rád potkal.“ Plukovník Fadin popisuje své válečné zásluhy stručně: „Jako velitel tankové roty jsem hnal Němce před sebou od Kurska až do Prahy. Například do Kyjeva jsem vjel na svém tanku jako úplně první – tehdy vlastně ani jiný provozuschopný tank v mé rotě nebyl.“ Vítězstvím nad nacistickým Německem, které oslavil v Praze, ale jeho vojenská kariéra nekončila. Poslali ho na východní frontu: „Dovedl jsem svou rotu vítězně do Port Arturu,“ říká pyšně. Vrátil se domů do Moskvy až v roce 1948.

V Budapešti jsme to přehnali Do zahraničí ho poslali se zbraní v ruce ještě jednou – potlačovat kontrarevoluci do Maďarska v roce 1956. „Těžko soudit… já nevím. Asi to naši tehdy a pak i u vás opravdu přehnali. Vždyť lidé chtěli jen více svobody.“ Moc se ale o 0událostech maďarských ani československých roku 1968 bavit nechce. Přiznává, že rozpadu SSSR lituje, ale také nevidí v komunistické minulosti vše jen růžově. „Ano, nedovolili nám třeba dopisovat si s cizinci, nesměli jsme si brát za ženy Němky ani jiné dívky ze zemí ležících od nás na Západ. Já jsem tomu svému pražskému děvčeti ale přesto léta psal. Jenže ty dopisy asi nikdy nedošly. Byla cenzura. Pak jsem psát přestal. Teď si dokonce nemůžu vzpomenout ani na její jméno. V 50. letech, když jsem učil mladé vojáky z východoevropských zemí, tak mi jeden syn vysoce postaveného československého komunisty, který studoval na vojenské akademii v Moskvě, přivezl od té dívky fotografii. Byla stále tak něžná a běloučká, ale už měla malou dceru a za manžela československého důstojníka. Tu fotku mám dodnes.“

Plukovník Fadin píše paměti, se kterými začal v 78 letech. Rád by se ještě podíval do Prahy a zašel na adresu, kde v roce 1945 potkal „bělounkou malou krasavici“. Nedávno spolu se dvěma ruskými veterány doprovázel do Bratislavy ruského prezidenta Dmitrije Medveděva. Od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče dostal vysoké vyznamenání. „Češi a Slováci, pro mě je to stále jeden národ, jen Slováci umějí trochu lépe rusky,“ směje se. I v Bratislavě měl fotku české lásky s sebou, ale nikdo tu mladou dámu na ní neznal.