Epické medaile (WoT)
Epické medaile
Medaile hrdinů Raseiniai
Udělena hráči, který sám zneškodní minimálně 14 (21 ve velkých bitvách) nepřátelských vozidel v průběhu jedné bitvy. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:5 bonů; Úroveň VIII–IX:10 bonů; Úroveň X:15 bonů
V červnu 1941, poblíž litevského města Raseiniai, asi 20 tanků KV sovětského 3. Mechanizovaného sboru, odolávalo útoku 6. tankové divize skládající se z asi 100 vozidel. Jeden KV-2 zabraňoval německému postupu jeden celý den, zatímco byl ostřelován všemi možnými protitankovými zbraněmi. Nakonec mu došla munice a byl vyřazen.
Tanky KV-1 a KV-2 byly na svou dobu velmi dobré stroje. Německé stroje převyšovaly v palebné kapacitě (76,2 a 152,2mm kanony) i v pancéřování. Je známo několik konkrétních případů z úvodních bojů operace Barbarossa, kdy malá skupinka nebo i jediný stroj zadržoval v postupu i celou německou divizi! Na strojích KV (ale většinou KV-1) sloužila i některá ruská tanková esa. Při vhodně zvoleném terénu, díky dobrému kanonu a síle pancéřování bylo kávéčko schopno zničit i značně početnějšího protivníka. S podobným stylem boje je možné se setkat i u Němců koncem války v Evropě, kdy vhodně umístěný Tiger či Panther dokázal zničit enormní počty protivníků.
Příkladem urputného, statečného a přesto marného boje KV-2 sovětské druhé tankové divize je bitva u osady Raseiniai (Расейняй/Rasyeinyia)1) ve dnech 23. - 25.06.1941. Jeho statečná posádka dokázala dva dny blokovat postup jednotek 6. tankovou divizi v červnu 1941 v Litvě2). Bojů se zde zúčastnily i stroje KV-1E, T-34 a množství T-26.
Náš příběh začíná odvozem zajatých ruských vojáků... V bojích zajatí vojáci, naložení na náklaďák, byli navečer přesunováni na výslech do osady Raseiniai. Posádka nasedá do nákladního auta, ostraha s puškami na korbu se zajatci. Za nějaký čas se vrátil pouze řidič, že na cestě mezi řekou a Raseiniai je obrovský tank neznámého typu a zahájil na ně palbu... Úspěšnou, neboť náklaďák zničil. Několik Němců z dozorčí čety padlo a Rusové se rozutekli... Velení vědomo si toho, že tento tank blokuje jednu z hlavních kvalitních přístupových cest, jednalo. Tehdy Němci ještě nevěnovali typu náležitou pozornost a zpráva o přepadu byla vedena ve smyslu "Jeden tank nic neznamená, ale mohou se objevit další". Noc proběhla klidně. Ráno vyslaná hlídka Němců hlásí, že ruský kolos stojí stále na svém místě. Téhož dne dopoledne obdrželo německé velení radiogram, že je mu posílána žádaná munice, jejíž zásoby se pomalu tenčily. Kolona aut bohužel jela cestou v dosahu ruského tanku. Ten zahajuje prudkou palbu a ničí první a poslední náklaďák s municí... Strašné exploze a zablokování silnice nedovoluje dalším autům pokračovat a stávají se terčem ruských 152mm granátů. Za několik vteřin je autokolona proměněna v hromadu hořícího šrotu... Bleskově doručená druhá radiodepeše nařizuje okamžité zničení ruského tanku! Velitel jedné z baterií 50mm PaKů 38 dostává úkol tank eliminovat. Využívajíce terénní vlny se vydaly 4 kolopásy s protitankovými děly k zase mlčícímu tanku. 600 metrů od kolosu se tahače zastavují a obsluhy PaKů se, jak mají naučené, rozvinuly, zamaskovaly a zamířily na ruský stroj. KV stálo u malého lesíku mlčky. Velitel baterie si pomyslel, že posádka již třeba odešla, ale přesto dává povel a Němci zasypávají tank 50mm granáty. První tři zásahy jsou přesné, exploze je vždy provázena hlasitým pokřikem přihlížejících vojáků Wehrmachtu. Velitel baterie povzbuzen úspěchem dává povel k volné palbě... Pálí všechny čtyři padesátky, ruský tank je zasypáván střelami... Čtvrtý zásah, pátý... Němci ale nabíjejí a střílejí stále jeden přes druhého, demaskujíce tak své pozice. Šestý, sedmý, osmý zásah... V té chvíli však přichází šok. Kávéčko zahájilo obrannou palbu. Přihlížející vojáci s triumfálními výkřiky zamrzlými na rtech skáčou do zákopů... První střela dopadá mezi dvě německá děla... zemina a střepiny létají vzduchem... Druhý granát zasahuje jednu z německých padesátek. Poslední, třetí 152mm ruský granát dopadá na další německé dělo... Stačily tři střely. Po rozplynutí dýmu Němci zjišťují škody... Po dvou protitankových dělech se slehla zem a dvě zbylá jsou poškozena a zčásti zasypána.
Protože se "padesátkám" nepodařilo tank zničit, nařizuje gen. Franz Landgraf použít ke zničení známý 8,8cm FlaK. Jedno z děl 298.FlaK.Abt. je taženo kolopásovým tahačem za maximální opatrnosti na dostřel k tanku. Maskováno větvemi a požáry ze stále hořících muničních vozů je směrováno k lesu. Ve vzdálenosti 900 metrů se tahač zastavuje a obsluha "88" zahajuje přípravy k použití děla. V té chvíli se věž kávéčka začala otáčet směrem k pracujícím Němcům. Ruský tank vystřelil pouze jednou. Těžký 152mm granát vybuchuje dva metry před připravovanou "88". Výbuch ji doslova roztřískal na malé kousky a posádka tanku ještě pokropila pozice palbou z kulometu na věži.
Ve štábu gen. Landgrafa bylo velmi dusno. Samotný generál zuřil, jednotky na frontě střílely poslední náboje, není pomalu co jíst a cestu do týla blokuje "nezničitelný" tank!! Před soumrakem nařizuje velení zničit tank silnými náložemi. Tento vysoce nebezpečný úkol padl na vojáky 57. průzkmného oddílu. Kolem jedné hodiny v noci se jej vydávají zničit. Po půl hodině ticha se krátce blýskne a ozývá se dutá rána, krátce zaštěkají kulomety tanku a rozhostí se ticho.
Generál nervózně kouřící cigaretu osobně čekal na hlášení o výsledku akce. Za nějakou dobu se z temnoty vynořily postavy vracejících se průzkumníků. Jejich velitel bohužel přinesl špatnou zprávu. Nálož byla velmi slabá a exploze zničila pouze pravý pás a blatník!
Zuřící generál žádá velení svazu o zničení tanku úderem bombardovacích Stuk. Žádost je nadřízenými zamítnuta pro nemožnost nasadit letku Junkersů na zničení jednoho ruského stroje.
Poslední možností jak tank zničit byl útok tanků z několik a směrů. Spolu s nimi měla zahájit palbu 88mm děla dotažená do pozic v průběhu útoku. Ráno 25.06.1941 se tanky Pz.35(t) Tankového pluku 11 začaly pohybovat směrem k poškozenému KV. Několik desítek tanků zahájilo krátce nato útok. Doslova uragán střel z lehkých tanků zasypával ruský kolos. Ruští tankisté zaměstnaní bojem s pohyblivými německými tanky se nevšimli připravované německé "88". Němci urychleně připravili Flak k boji a vystřelili na velkou věž skýtající velmi dobrý cíl. Zásah! Věž ruského tanku se ale probít nepodařilo, navíc se začala otáčet k německé pozici. V té chvíli se do boku věže zabořily dva rychle po sobě vystřelené protitankové granáty ráže 88mm. Tank stále ale nehořel. "88" proto dál pokračovala v palbě. Po několika střelách se k tanku vydala německá pěchota, s údivem zjišťující pouhé dva průstřely na věži! Pět ostatních se pouze odrazilo od pancíře. Vidět bylo i 8 vrypů po včerejších zásazích 50mm PaK38. Granáty československých tanků na pancíři ruského kolosu nezanechaly výraznějších stop. Vojáci pozorovali nočním výbuchem zničený pás a blatník. Z bezpečné vzdálenosti se pomalu blížili k tanku. Po vylezení na tank se snažili vypáčit poklopy, avšak posádka tanku se ani tehdy nechtěla vzdát. Věž se s rachotem a skřípěním začala otáčet shazujíc německé vojáky z tanku dolů. Dva z nich ale rychle odjišťují své "handgranate" a otvory po průstřelech "88" je vhazují dovnitř tanku. Dva tlumené výbuchy jsou posledním zvukem ozývajícím se z tanku.
Po otevření poklopů byla v tanku nalezena těla šesti dodnes bezejmenných hrdinů (pravděpodobně 169. střelecké divize?), kteří jediným tankem dokázali 48 hodin zadržet postup celé tankové divize.
Pravděpodobně nejvíce fotografií je právě na slavný raseiniaiský stroj. Jsou mi známy i tři barevné snímky. Stroj je zachycen v různých obdobích postupu. Jeho zbarvení je klasicky celozelené. Na fotkách je však vidět "omšelý" bílý trojůhelník na poklopu na věži. Je diskutabilní, jestli další z označení na boku vozidla - bílý kříž malovali Němci či se jednalo o označení ruské(?). Je totiž znám další barevný snímek z této oblasti, na němž je mimo zničených T-26 vidět i KV-1E s téměř stejně namalovaným křížem. Za tímto strojem se nachází ještě jeden rozložený na prvočinitele.
Poolova medaile
Uděluje se hráčům na vozidlech páté a vyšší úrovně, za zničení 10 až 13 (13-20 ve velkých bitvách) nepřátelských vozidel v jedné bitvě. Lze získat pouze v náhodných bitvách. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:5 bonů; Úroveň VIII–X:10 bonů
Jedním z největších tankových es americké armády za druhé světové války byl Lafayette G. Pool. I když jeho bojová kariéra tankisty trvala pouhých 83 dnů, dokázal za tuto dobu se svojí posádkou zničit 258 nepřátelských vozidel (z toho 12 tanků a samohybných děl), zlikvidovat přes 1000 německých vojáků a 250 jich vzít do zajetí. V 21 bojových nasazeních útočil vždy v čele a mnohokrát se svou osádkou unikli smrti jen o vlásek. Na nejvyšší americké vyznamenání - Medaili cti - byl navržen dvakrát, ale ani jednou ji neobdržel. Komise vždy usoudila, že jeho tank byl obsluhován společně celou posádkou.
Lafayette G.Pool se narodil 23.7.1919 v Odemu v Texasu, absolvoval střední školu v Taftu v roce 1938, následovalo studium na Katolické akademii, také graduoval. Následoval zápis na Texas A&I College, kde studoval Pool techniku, jenže ho to táhlo k vojsku. Podal nejdřív přihlášku k námořnictvu, ale kvůli problémům s očima nebyl přijat. Armádě to tolik nevadilo, tak mladý Lafayette 13. června 1941 nastoupil k základnímu výcviku v San Antoniu v Texasu, odkud byl převelen k nově se formující 3. obrněné divizi „Spearhead“ do Beauregardu v Louisianě.
Pool byl boxer na vysoké škole a v armádě se připojil k diviznímu „zlatému“ boxerskému týmu. Stal se oblastním šampionem ve své hmotnostní třídě a postoupil do národního šampionátu v Chicagu, Illinois na jaře 1942. Lafayette ale účast odřekl. Důvod byl jednoduchý, jeho divize dostala nové tanky M4 Sherman a Pool chtěl začít na M4 ihned trénovat své lidi. Tenhle 187 cm vysoký Texasan totiž své lidi cvičil sám a to velmi přísně. Vždy chtěl mít věci hotové co nejrychleji, správně a pečlivě. Nedbalé metody v údržbě, dělostřelbě, či řízení netoleroval. Požadoval od svých lidí ten nejlepší výkon a taky ho dostal.
Před plavbou do Anglie v září 1943, byl L.G.Pool povýšen do hodnosti Staff Sergeant. Byl také navržen do OCS ( Officer Candidate School ), ale odmítl do kurzu nastoupit. Nechtěl být důstojník a jak později sám říkal „ chtěl jsem mít jen nejlepší posádku tanku v divizi“. Vášeň pro box ho ale neopustila, v roce 1944 během dislokace 3. obrněné v Británii dokonce změřil v exhibičním zápase síly s takovou hvězdou, jako byl šampion v těžké váze Joe Louis.
Bojové vystoupení seržanta L.Poola začalo invazí do Francie. 3. obrněná divize se vylodila v červnu 1944 a on byl jako velitel tanku zařazen u 3. praporu 32. pluku. Jeho tank typu M4A1 s kanónem 75 mm a nápisem „In The Mood“ (podle jednoho z válečných hitů Glenna Millera) se mohl pochlubit nejlepší posádkou u pluku.
Tvořili ji řidič Wilbert „Baby-Batole“ Richards (nejlepší řidič tanku u pluku, svého Shermana by zaparkoval i v centru New Yorku v odpolední špičce), kulometčík Bert „Schoolboy-Školák“ Close (teprve sedmnáctiletý klučina vykonával zároveň i funkci pomocného řidiče), nabíječ Del „Jailbird-Kriminálník“ Boggs (k armádě se dostal tak, že mu soudce nabídl buď kriminál za neúmyslné zabití nebo službu v armádě) a střelec Willis „Groundhog-Svišť“ Oller (říkalo se o něm, že celou Francii viděl jen přes zaměřovač svého kanónu a Pool o něm rád tvrdil, že by s ním na 1500 metrů vystřelil komárovi oko).
Poolova posádka se dostala do první bojové akce 29.6.1944 severně od St. Lô u vesničky Villiers-Fossard. Tank byl zasažen panzerfaustem, ale celé posádce se podařilo vyváznout bez zranění. Druhý Sherman - tentokrát typ M4A1(76)W s novým výkonnějším 76mm kanónem, se stal domovem Poolovy posádky od 1. července do 17. srpna 1944. Při „čištění“ vesnice Fromental byl tank zasažen palbou vlastního hloubkového stíhače, letounu P-38 Lightning. Posádka musela silně poškozený tank opustit.
O tom, jak výkonnou měl Pool posádku a jak dobrým byl velitelem, vypovídá řada válečných historek. Přežití velmi často záleželo na rychlosti reakce na neočekávané situace, tak jako například při akci nedaleko Origny ve Francii. Stmívalo se a Poolův tank „In The Mood“ právě obdržel rádiem rozkaz k zastavení postupu a přenocování na pozici. Pool už otevíral ústa, aby vydal řidiči povel stop, když najednou zjistil, že se dívá přímo do hlavně německého 88 mm kanónu zamaskovaného v šeru před ním. Místo rozkazu k zastavení zařval do vysílačky „Střelec, pal!“ Oller nezaváhal ani vteřinu, vypálil a dělo zničil dřív než jeho obsluha stačila jakkoliv zareagovat.
Velice nebezpečným protivníkem amerických tanků byly nejnovější německé Pantery. Mezi Poolovy největší úspěchy patří například zničení tohoto německého tanku u Namuru na vzdálenost přesahující 1 km, ale ve francouzském městě Colombier přežila Poolova osádka jen s obrovskou dávkou štěstí. Sgt. Pool s četou tanků vjížděli rozptýleně do městečka. Poolův tank obezřetně projížděl v krytu domů, když pár metrů před něj najednou vyjel z boční ulice německý Panter. Střelec z Panteru první i druhou ranou minul (zřejmě z nervozity), Poolův střelec Cpl. Oller ovšem nikoliv. Hned první ránou zřejmě zasáhl munici a následný výbuch odtrhl Panteru věž od trupu. Ten den se Pool a jeho osádka znovu narodili. Z minimální vzdálenosti by byl zásah z kanonu německého Panteru pro jejich Sherman zcela jistě osudný.
Třetí Sherman shodného typu s předchozím - M4A1(76)W se stal pro Poola posledním ve válce. Při pokusu o průlom Siegfriedovy linie jihozápadně od Cách (v městečku Munsterbusch) byl jeho tank 15. září 1944 zasažen útočícím Panterem. Těžce poškozený tank se Pool snažil dostat mimo palebný úhel Panteru, ale byl zasažen podruhé. Zásah srazil Sherman mimo vozovku a převrátil ho. L.G.Pool unikl z tanku velitelským poklopem, ale střepina z granátu Pantera mu zmasakrovala nohu takovým způsobem, že mu ji museli amputovat. O nohu přišel i jeho střelec Oller, zbytek posádky vyvázl nezraněn. "Dejte někdo bacha na můj tank", byla poslední Poolova poslední slova než upadl do bezvědomí. Pro Poola to byl konec bojové kariéry, ale v roce 1948 se ještě ke třetí obrněné vrátil jako instruktor mechaniků.
3th Armored Division „Spearhead“ byla aktivována 15.dubna 1941 v Camp Beauregard , Louisiana. Její bojová cesta začala 9. července 1944 ve Francii. V boji o Saint Lo utrpěla těžké ztráty, ale pokračovala dále v čele bojujících jednotek po celou kampaň ve Francii. Její bojová cesta pak pokračovala dále přes Hurtgenský les, bitvu v Ardenách, překročení Siegfiedovy linie až po poslední boj, kterým byla bitva o Dessau. 3th armored division byla v boji plných 231 dní, s celkovým počtem 2540 padlých, 7331 zraněných, 95 nezvěstných a 139 zajatých. Divize ztratila více tanků v boji, než kterákoliv jiná divize US Army.
Radley-Waltersova medaile
Medaile se uděluje hráčům na vozidlech páté a vyšší úrovně, za zničení 8 až 9 (10 - 12 ve velkých bitvách) nepřátelských vozidel v jedné bitvě.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:3 bony; Úroveň VIII–IX:5 bonů; Úroveň X:7 bonů
Brigádní generál Sydney Valpy Radley-Walters, přezdívaný " Rad "(11.1.1920 - 21 dubna 2015) byl během studia velmi nadaný sportovec, hlavně ve fotbale. Při studiu na vysoké škole se přihlásil do armády. Jeho vojenská kariéra začala vyloděním Spojenců v Normandii 6.6.1944, kdy podporovali Kanadskou 3. pěší divizi. Pod jeho velení spadal americký tank Sherman, který nesl označení "Cariba", jeho tank byl součástí 27. obrněného regimentu 2. Kanadské obrněné brigády. První den 7.června 1944 poblíž Saint-Germain-la-Blanche-Herbe, kdy se střetli s 12.divizí obrněného praporu SS byl prvním, kdo zničil Panzer lV. Společně se svou posádkou se zúčastnil všech důležitých bojových akcí na severozápadu Francie. Během bojů byl dvakrát zraněn. Na konci války se mu připisovalo 18 zničených nepřátelských tanků a mnoho dalších vojenských vozidel. Tento výkon z něho dělá jednoho z nejúspěšnějších kanadských tankových es druhé světové války.
Dle dostupných zdrojů (jedná se o spekulace) se jeho jednotce podařilo s největší pravděpodobností zničit Michaela Wittmanna, známé německé tankové eso, v jeho tanku Tiger s číslem 007. Radley-Walters byl jedním z prvních velitelů, který se snažil o zlepšení slabých míst na tanku přidáváním pásů a využívání pytlů s pískem na zvýšení ochrany posádky. Na armádu nezanevřel ani po skončení druhé světové války. Zúčasnil se několika misí na Kypru či v Egyptě. Za své válečné úspěchy získal mnoho medailí. Detaily jeho smrti nejsou stále objasněny.
Radley-Walters také přišel na úspěšný způsob, jak zničit německý tank Panther. Jednalo se o taktiku zaměření se na zaoblenou část věže tak, aby se odrazila směrem dolu do slabě opancéřovaného vrchního plátu podvozku.
Kolobanovova medaile
Medaile se uděluje hráči, který se ocitne poslední na bojišti proti pěti nebo více nepřátelským vozidlům a zvítězí.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–IX: 7 bonů; Úroveň X: 10 bonů
Zinoviy Kolobanov se narodil v roce 1910 a do armády vstoupil v roce 1933. Zúčastnil se zimní války proti Finsku v roce 1939. Během své služby se mu povedlo mnoho úspěchu, ovšem i tak byl údajně potrestaný za "bratříčkování" s nepřítelem.
Mezi jeho nejslavnější počin se odehrál 19.srpna 1941. Velel tehdy jednotce, která sestávala z 5-ti tanků KV-1 V oblasti města Krasnogvardeysk (Gatchina). Tanky se ukrývali na okraji močálu a očekávali německý útok.
Podařilo se jim přepadnout německou pancéřovanou divizi. Využil strategie zničení prvního, druhého a posledního vozidla v koloně, čímž se mu podařilo ostatní vozidla uvěznit. Němci si nejdříve mysleli, že první tank byl zničen protitankovou minou. Kolona se tedy zastavila, čímž usnadnila podmínky pro nepřátelské střelce. Následná palba ukázala, že se jedná o palbu sovětských tanků. Zajímavé bylo, že každý z tanků KV-1 měl naložen dvojnásobek běžného množství munice, dvě třetiny z toho tvořila proti-pancéřová munice. Během tohoto boje bylo zničeno 43 německých tanků a to během pouhých 30 minut, 22 z nich zničil sám Kolobanov. Zničil také 2 děla. Jeho tank KV-1 s číslem 864 obdržel během boje více než 130 zásahu, ovšem ani jeden nedokázal prorazit. Během tohoto období měli Němci velký problém s ničením sovětských tanků (např. KV-1 či T-34). Jejich protivníci byli převážně lehké tanky vyzbrojené děli 37 mm. Děla nízké ráže nedisponovali dostatečnou palebnou silou proti 75 mm silnému přednímu pancíři tanku KV-1. Za tento hrdinský čin byl Kolobanov vyznamenán Řádem červené vlajky za výjimečné hrdinství.
O rok později byl zraněný, ale válku přežil. Ve vojenské službě pokračoval i po druhé světové válce. V roce 1960 odešel z armády jako podplukovník. Za jeho hrdinské úspěchy mu byl v roce 1980 postaven památník - tank KV-1 nebyl k dispozici a tak použili jako předlohu tank IS-2. Roku 2006 byl postaven další pomník, tentokrát v Minsku.
Goreho medaile
Medaile se uděluje za udělení poškození samohybným dalekonosným dělem, přesahující desetinásobek bodů výdrže vašeho vozidla.
- Hráč nesmí zničit žádné spojenecké vozidlo. * Zásahy spojeneckých vozidel se nepočítají.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:3 bony; Úroveň VIII–IX:5 bonů; Úroveň X:7 bonů
Britský plukovník Adrian Clements Gore velel jednotce bránící průsmyk Kaserín v Tunisku, 20. února 1943. Jeho jednotka sestávající z tankové čety, pěchotní roty a baterie podpůrného pěchotního dělostřelectva se houževnatě bránila vojákům Wehrmachtu z Afrikakorpsu o síle pěti pěchotních a jednoho tankového batalionu. Německé síly v boji ztratily 11 tanků.
Nicolsova medaile
Uděluje se hráčům na středních tancích, kteří zničí minimálně čtyři nepřátelské tanky nebo stíhače tanků. Nepřátelská vozidla musí být minimálně o úroveň výše. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–IX: 7 bonů
Alfie Nicols byl střelcem britského tanku. Během bitvy o El Alamein zničil čtrnáct nepřátelských vozidel.
Oskinova medaile
Uděluje se za zničení tří a více nepřátelských tanků nebo stíhačů tanků (nikoliv dělostřelectva) v jedné bitvě pomocí středního tanku. Cíle musí být alespoň o úroveň výše než hráčův tank. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:3 bony; Úroveň VIII–IX:5 bonů
Alexander Oskin, Hrdina Sovětského svazu, byl tankový velitel, který během průzkumu poblíž Oglenduv v srpnu 1944 zničil se svou T-34 tři Královské Tigery.
Jedna z nejslavnějších tankových bitek se odehrála v Polsku při ofenzívě Lvov-Sandomierz. 11.srpna 1944 večer měl Oskin z 53. gardové tankové brigády Fastu obdržet rozkaz o držení hlídky u polské vesnice Ogledow. Po příjezdu k vesnici zde nebyli žádné spojenecké tanky, přičemž se německým jednotkám již podařilo dosáhnou druhého konce města. Oskin informoval velitele brigády a zaujal obrannou pozici. Posádka zamaskovala svůj tank a čekala.
Ráno 12.srpna byl batalion těžkých tanku Tiger II povolaný do útoku na sovětské předmostí u řeky Visla, v blízkosti Sandomierz. Oskin viděl, jak těžké tanky opouštějí prostor vesnice - na první pohled vypadali jako tanky Panther, ale spravodajové je již varovali před novými německými těžkými tanky. Němci si nevšimli zamaskovaného tanku T-34-85. Oskin přikázal svému nabíječi A. Khalyshev, aby nabil vysokorychlostní střeli BR-365P. Když se tanky King Tiger přiblížili na 200 metrů, přikázal Oskin svému střelci Abubakiru Merkhaidorovu střílet. Střela zasáhla bok druhého tanku, na první pohled to vypadalo jako kdyby se nic nestalo, ovšem střela dokázala zabít několik členů posádky. Oskinův tank vypálil další dvě střely BR-365 do věže nepřátelského tanku Tiger II. Poté trefil podkaliberní střelou zadní část tanku a King Tiger začal hořet.
První tank Tiger II začal otáčet svou masivní věží a hledat, kde se nepřítel nachází, ovšem díky zvířenému prachu ho nemohli najít. Oskinův tank vystřelil do jeho předního pancíře na věži 3 střeli, ovšem bez efektu. Čtvrtá střela pronikla skrz prstenec věže a King Tiger začal díky zasáhle munici hořet. Třetí tank se dal na ústup. Oskin ho však se svou T-34-85 začal pronásledovat. Podařilo se mu dostat se k jeho zadní části a vyřadit ho střelou do motoru přes slabší část pancíře. Při cestě zpět si všiml, že jeden z tanku Tiger II přestal hořet a tak se rozhodl vypálit jeho poslední vysokorychlostní střelu. Dva tanky zničil požár. Posle
Oskin dostal za svůj výkon nejvyšší vyznamenání Červené armády, Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.
Lehväslaihova medaile
Uděluje se hráčům na středních tancích, kteří zničí minimálně dva nepřátelské tanky nebo stíhače tanků. Nepřátelská vozidla musí být minimálně o úroveň výše. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úrovně IV-IX: 1 bon
Reino Lehväslaiho byl finské tankové eso. Zničil sedm tanků a stíhačů tanků.
Orlikova medaile
Medaile se uděluje zničení dvou či více tanků či stíhačů tanků (nikoli dělostřelectva) během jedné bitvy pomocí lehkého tanku.
- Cíle musí být alespoň o úroveň výše než hráčův tank.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:1 bon; Úroveň VIII–IX:3 bony
Roman Orlik byl před válkou studentem a poté narukoval do Polské armády a stal se seržantem první třídy a velitelem tančíku TKS s 20 mm kanonem (jedním z těch kterým byla zlepšena výzbroj).
Dne 14. září se Orlik a jeho řidič Zakrzewski zúčastnily bitvy na Bzuře kde si na konto připsal první 3 tanky.
Poté se 18. září vydal ještě s dvěma tančíky TKS (tyto měly však pouze kulometnou výzbroj) na průzkum když v tom narazily na Německý konvoj. Orlik nařídil tančíkum které ho doprovázely aby ustoupily zatímco sám nastražil léčku na přijíždějící konvoj. Během tohoto boje zničil další 3 tanky (dvě Panzer 35(t) a jeden Panzer IV) a ještě další vozidla, během boje dokonce zajal 2 členy posádky tanků.
Hned druhý den se Orlik zúčastnil bitvy o Sieraków a během ní zničil dalších 7 tanků. Poté se Orlikově posádce a ještě jednomu tančíku TKS (také s 20 mm kanonem) během noci z 20. na 21. září povedlo probít do Varšavy kde bojoval až do 28. září.
Orlik válku přežil a zemřel až roku 1982.
Halonenova medaile
Medaile se uděluje za zničení dvou a více nepřátelských tanků nebo stíhačů tanků (nikoliv dělostřelectva) v jedné bitvě pomocí stíhače tanků.
- Cíle musí být alespoň o dvě úrovně výše než je hráčovo vozidlo.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 3 bony; VIII. úroveň: 5 bonů
Erkki Halonen, četař ve finské armádě, zničil v bojích během června a července 1944 se svým StuG III tři T-34, dvě KV-1 a dvě ISU-152.
Yoshio Tamadova medaile
Medaile se uděluje hráči lehkého tanku, který v průběhu jedné bitvy zničí alespoň 2 nepřátelská samohybná děla.
- Cíle musí být alespoň o úroveň výše než hráčův tank.
- Aby jste ocenění obdrželi, musíte přežit.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 3 bony; Úroveň VIII–IX: 5 bonů
Tamada Yoshio 23.9.1891 - 26.08.1989. Byl to úspěšný velitel 4. tankového pluku kuantungské armády v Nomonhan během bitvy o Khalkin Gol.
Japonsko a Sovětský svaz bojovali společně během konfliktu u Mongolska, který trval od května do září 1939 a bojovalo v něm více jak 100 000 vojáků. Sovětským vojskům tehdy velel známý Georgy Zhukov. Ten díky vítězství v tomto konfliktu získal Stalinovu důvěru a dostal se do velení. V roce 1941 se mu podařilo značně přispět ke zpomalení německých vojsk a to díky jednotkám Dalekého východu (mnoho z nich bojovalo v Khalkhin Gol).
Nejznámější bitva se odehrála 3.července 1939. Jeho pluk se skládal z mnoha typu tanků: Type 95 Ha-Go, několika Type 89 I-Go a Type 94, které bojovali proti sovětským lehkým tankům BT. Yoshio velel nočnímu útoku na sovětská vojska a doslova zdecimoval jejich linie. Podle hlášení se jim podařilo zničit 4 baterie dělostřelectva 122 mm houfnice, 107 mm děla a 76,2 mm polní děla), 7 protitankových děl, 5 minometu, 12 obrněných vozidel a 20 nákladních vozidel. Během bitvy se Yoshio obával, že by se jeho tanky mohly dostat do pasti, nakonec ale vyvázli s minimálními ztrátami.
Kvůli ztrátě jednoho tanku, kterého se následně zmocnila sovětská armáda, byl na tohoto velitele vyvíjen nátlak, aby spáchal seppuku (rituální sebevraždu) a očistil tak svou čest. Ostatní ho obhajovali a nakonec byl z frontové linie převelen a dostal na starost výcvik. Zpět do velení se dostal až v březnu roku 1944.
Burdova medaile
Medaile se uděluje za zničení tří samohybných děl s tankem nebo stíhačem tanků.
- Nepřátelská vozidla musí být minimálně o úroveň výše.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–IX: 10 bonů
Gardový plukovník Alexander Burda, sovětské tankové eso a hrdina Sovětského vazu. V říjnu 1941 Burda naplánoval odvážné přepadení a zničil nepřátelský obrněný konvoj, zahrnující 10 středních a lehkých tanků, 2 tahače s protitankovými děly a 5 vozidel pěchoty.
Dumitruova medaile
Medaile se uděluje za zničení 3 nepřátelských samohybných děl v jedné bitvě pomocí tanku nebo stíhače tanků.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 3 bony; Úroveň VIII–IX: 5 bonů; Úroveň X: 7 bonů
Ion S. Dumitru byl rumunské tankové eso. Narodil se 1.03.1921 v Robanesti-Dolj. Po absolvování vojenských škol se ucházel o místo v prvním tankovém pluku, který byl v procesu obnovování po bojích ve Stalingradu. Jeho žádost byla schválena.
1. tankový pluk se dostal do bitvy proti sovětským vojskům u Scobalteni. Po 10-ti hodinách zápolení, byly na obou stranách těžké ztráty, bylo zničeno 60 sovětských a 20 rumunských tanků. Sověti se po ztrátě několika těžkých tanků typu IS rozhodli stáhnout, ovšem ne vzdát a tak povolali letadla, která měla za úkol rozhodit po bitevním poli dýmovnice. Tankový pluk byl rozestavěný podél obou stran dálnice, sovětské jednotky zaútočili, ovšem Rumuni kvůli vlastnímu bezpečí nestříleli, jelikož hrozilo, že zasáhnou spojence. Během této akce byl znehybněn tank s I. S. Dumitrem a ten následně musel vyhledat jiný stroj z jeho jednotky.
Rumuni dostali rozkaz k ústupu až k vesnici Boghicea, kde se nacházelo dělostřelectvo se 150 mm. V momentě, kdy se nepřátelské vojsko objevilo na obzoru, tanky i dělostřelectvo spustilo palbu a podařilo se jim způsobit sovětům těžké ztráty. Jednotky pokračovali v přesunu a zastavili se až u vesnice Sabaoani, která byla chráněna protitankovým příkopem. Další den došlo k posilnění obrany a navýšení o 4 německé protitankové děla ráže 75 mm. Dumitru nařídil svým mužům, aby stříleli na útočící sovětské vojsko jen na jeho povel, jelikož chtěl, aby se ušetřilo co nejvíce munice. Spolu s proti-tankovými děli se mu povedlo zneškodnit 22 tanků.
Další den 24.srpna se střetli s německými jednotkami, přičemž zjistili, že Rumunsko již stačilo vyhlásit příměří a tak místo bojů začala spolupráce. V březnu 1945 byli jednotky vysláni na Slovensko k sovětské 27. obrněné brigádě. 26.března začala operace s přechodem řeky Hron. Dumitriho četa postupovala velmi rychle, podařilo se jim zničit 6 protitankových děl a zajistit baterii německého 150 mm dělostřelectva. Útok zastavila až četa těžkých tanků Tiger. O dva dny později zničil I. S. Dumitru stroje Pz IV a StuG, SPW 250 a dvě protitankové děla.
Ion S. Dumitru se sovětskými vojsky se postupně probojoval na území Slovenska až Rakouska. Jeho jednotce se zde podařilo několik dalších zničení německé techniky. Při bojích byl raněn a tím skončila jeho vojenská kariéra. Až do roku 1953 působil jako tankový instruktor.
Pascucciho medaile
Uděluje se za zničení dvou nepřátelských samohybných děl v jedné bitvě pomocí tanku nebo stíhače tanků. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úrovně IV-IX: 1 bon; Úroveň X: 3 bony
Podporučík Luigi Arbib Pascucci byl Italským tankovým velitelem ve druhé světové válce. Bojoval s tankovou divizí Ariete v severní Africe. Pascucci bojoval v druhé bitvě o El Alamein, kde obětoval svůj život v bezohledném frontálním útoku, který umožnil zbytku jeho roty uniknout z obklíčení.
De Langladeova medaile
Medaile se uděluje hráči, který v průběhu jedné bitvy zničí 4 nepřátelská vozidla uvnitř základny a to ve chvíli, kdy ji obsazují.
- Nepřátelská vozidla se mohou pokusit obsadit základnu všechna najednou nebo postupně.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–X: 10 bonů
Paul Girot de Langlade (26. července 1894 - 16. ledna 1980) byl během druhé světové války poručíkem francouzské armády a v září 1943 byl povýšen na plukovníka. De Langlade bojoval s 2. tankovou divizí pod generálem Leclercem. 12. a 13. září 1944 bojový tým pod vedením de Langlade zničil Panzerbrigade 112 v bitvě u Dompaire ve Francii. Pouze 4 ze 45 tanků Panther přežily tuto bitvu.
Během první světové války, byl postupně přiřazen k 3-tímu regimentu Chasseurs, 69. praporu a následně narukoval jako pilot k letectvu, kde zůstal do skončení války. Od roku 1952 do roku 1954 převzal velitelství pozemních sil v Kambodži .
Obdržená ocenění:
- Velký kříž legie cti 26. dubna 1965
- Válečný kříž v letech 1914-1948 obsahuje 18 citací
- Válečný kříž 1939-1945
- Válečný kříž divadelních operací v zahraničí
- Velký důstojník řádu Ouissama Alaouite
- Rytíř řádu Leopolda
- Velitel černé hvězdy
- Medaile stříbrné hvězdy
Tarczayovova medaile
Uděluje se hráčům, kteří zničí pět nepřátelských vozidel a přežijí bitvu do vítězného konce po obdržení pěti různých zásahů a ztrátě 80 % výdrže vozidla. Zničená nepřátelská vozidla se započítávají až poté, co obdržíte veškeré požadované poškození. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–X: 10 bonů
Ervin Tarczay byl Maďarské tankové eso. Bojoval s Maďarskou 2. obrněnou divizí a zničil minimálně deset nepřátelských vozidel.
V roce 1944 dostala jednotka Tarczaye 10 kusů těžkých tanků Tiger. Jeho nejznámější akce se odehrála na kopci 514 v blízkosti Saturnia. Spolu s dalším tankem Tiger I, který tuto oblast hlídal, dokázali během půl hodiny zničit celkem 14 sovětských tanků. Jejich jednotka však utrpěla těžké ztráty - ztratili 7 z 10 tanku Tiger.
Během postupu zpět musel Tarczay svůj tank opustit, jelikož tank již neměl dostatek pohonných hmot. Jeho rota následně dostala střední tanky Panther. I tyto tanky se jim povedlo efektivně využít - zničili 11 tanků a 17 protitankových děl, 20 kulometných hnízd a raketomet Katyusha v průběhu pouhých 3 týdnu. Po přesunu k řece Tis se jim podařilo zničit dalších 5 nepřátelských tanků.
Po dovolené (během které se stihl oženit) velel četě čtyř tanků Panzer IV, ovšem problémem v té době byl nedostatek munice. Přesouvali se z oblasti Söréd do Csákberény, kde se objevila nepřátelská pěchota, jenž obklíčila město. Na obranu sovětských pozic přibylo dalších 20 tanků, převážně typu Sherman. Dva nepřátelské tanky postupovali po cestě a tři Panzer IV jim měli zabránit pokračovat. V jednom z těchto tanku byl i Tarczay. Podařilo se jim do oběda zničit jak nepřátelské tanky, tak i další sovětské vybavení. Velení jim následně přikázalo se stáhnout od Söréd, ovšem jeho Panzer IV nebyl návratu schopen. Jejich jedinou možností byl pěší přesun, ale během toho si Tarczay zranil nohu. Říká se, že jeho zranění bylo tak vážné, že pravděpodobně zemřel na vykrvácení.
Brunova medaile
Medaile se uděluje hráčům, kteří zničí 3 nebo 4 nepřátelská vozidla a přežijí bitvu do vítězného konce po obdržení pěti různých zásahů a ztrátě 80% výdrže vozidla.
- Zničená nepřátelská vozidla se započítají až poté, co obdržíte veškeré poškození.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–X: 10 bonů
Dle dostupných informací Bruno zničil v bitvě o Bir-El-Abd v tanku M14/41 dva či tři nepřátelské britské tanky. Italské střední tanky nepatřili mezi výkonné stroje, dá se říci, že Carro Armato M14/41 byl již v čase svého uvedení zastaralý stroj. Během jejich prvního nasazení v Severní Africe se ukázalo hned několik nedostatků. Byl velmi nespolehlivý, poskytoval málo prostoru pro posádku a při zásahu motoru se snadno vznítil. Vyrobilo se jich ovšem skoro 800 kusů a několik těchto vozidel se dostalo do rukou spojeneckých vojsk.
4.11.1941 během boje proti 22. britské obrněné brigádě velil Pietro Bruno z otevřeného poklopu svého tanku i přesto, že byl zraněn. Během krátké doby dostalo vozidlo zásah do části, kde se skladovala munice, která následně explodovala a způsobila tak smrt celé posádky. Za svou odvahu proti nepříteli, byl vyznamenán Zlatou medailí za vojenskou statečnost (Medaglia D’Oro Al Valore Militare), tedy nejvyšším Italským vyznamenáním.
Billottova medaile
Medaile se uděluje za zničení alespoň dvou nepřátelských vozidel a přežití vítězné bitvy, navzdory utržení alespoň pěti odlišných zásahů a ztrátě více než 80% výdrže.
- Zničená nepřátelská vozidla se začnou počítat až po obdržení dostatečného množství poškození a zásahů.
- Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–X: 10 bonů
Pierre Armand Gaston Billotte byl důstojník francouzské armády a později i politik. Stal se známým díky svým bojovým akcím během francouzsko-německých ofenzív v roce 1940.
16.5.1940 se Billotte jako tankový velitel a zúčastnil se bitvy u francouzské vesnice Stonne. Velil těžkému tanku Char B1 Bis, kterému se přezdívalo „Eure”. Tato vesnice se dostala do německých rukou vícekrát a hned nato zpět do francouzských. Billotte se svým B1 Bis zaútočil a podařilo se mu prorazit německou obranu, přičemž dokázal zničit 2 střední tanky Pz.Kpfw. IV, 11 středních tanků Pz.Kpfw. III a dvě nepřátelská dělostřelectva. Jeho těžký tank odolal všem nepřátelským 140 vypáleným ranám. 60 mm tlustý pancíř tohoto tanku poskytoval jednu z nejspolehlivějších ochran proti německé výzbroji.
Billotte byl později uvězněn německou armádou, ovšem podařilo se mu utéci. V roce 1944 po vylodění spojenců v Normandii se připojil k osvobozování Francie. Během jeho působení v armádě, byl několikrát vyznamenán. Po odchodu z aktivní služby působil jako ministr národní obrany. Dožil se vysokého věku 86 let.
Starkova medaile
Zničte se samohybným dalekonosným dělem alespoň dvě nepřátelská vozidla a dostaňte alespoň dva zásahy od nepřítele, které způsobí poškození nebo jsou zastaveny pancířem. Vyhrajte bitvu a přežijte. Celkové množství obdrženého poškození a poškození zastaveného pancířem musí být alespoň 2/3 bodů výdrže Vašeho vozidla. Zásahy spojeneckých vozidel se nepočítají. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII:3 bony; Úroveň VIII–IX:5 bonů; Úroveň X:7 bonů
Plukovník Alexander Stark velel spojeným francouzsko-americkým silám bránícím průsmyk Kaserín v Tunisku. 19. února 1943 Startakovy síly zahájily silnou dělostřeleckou palbu z výšin obklopujících průsmyk a dokázaly pozdržet postup tankového a dvou pěchotních batalionů Afrikakorpsu, které musely zažádat o posily.
Fadinova medaile
Uděluje se za zničení posledního nepřátelského tanku posledním dělostřeleckým granátem (z výzbroje hráčova tanku). Nepřátelské vozidlo zničené požárem z poslední střely z hráčova zásobníku bude počítáno do tohoto ocenění. Avšak hráč musí mít zásobník munice na začátku bitvy plný. Lze získat pouze v náhodných bitvách.
Odměna za obdržení medaile: Úroveň IV-VII: 5 bonů; Úroveň VIII–IX: 7 bonů; Úroveň X: 10 bonů
Hrdina Sovětského svazu Alexander Michajlovič Fadin, byl velitelem T-34. Podporovaný četou pěchoty obsadil a udržel vesnici Dashukovka po dobu pěti hodin pomocí jednoho tanku. Zničil 3 tanky, 1 polopásový transportér, 2 minomety a 12 kulometných hnízd. Jeho posádka také sestřelila spřaženým kulometem nepřátelské letadlo.
Rozhovor pro Lidovky: Alexander Michajlovič Fadin seděl včera na velké vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě zase na jednom z nejčestnějších míst. Jako veterána 2. světové války si ho každý rok 9. května všichni předcházejí. Letos bylo na tribuně pro účastníky největších bojů v lidské historii zase o poznání méně lidí. Čas je neúprosný. „Byl to náročný den,“ řekl o včerejšku v telefonickém rozhovoru pro LN 85letý plukovník, který má na Prahu něžné vzpomínky.
„Bylo to hned první den, co jsme oslavovali vítězství. Tancovali jsme venku, křičeli, prostě bláznili jsme radostí. Tančil jsem právě s jednou naší vojačkou, která uměla česky, protože měla za muže jednoho od vás… A tu vidím, jak se na nás dívají dvě dívky. V tu chvíli mi připadaly jako zjevení. Úplně bílé, čisťounké, s plavými vlasy a velkýma očima. Ta starší, které mohlo být tak 15 nebo 16, se hned navěky uložila do mého srdce. Ta mladší, kterou držela za ruku, byla její sestra.“ Tehdy mladičký Fadin se s dívkou ihned seznámil. Nejspíš se jí zalíbil, protože bleskově zorganizovala malý večírek u nich doma. Tatínek měl pochopení. „Byl to velký, silný muž, který bojoval s partyzány a účastnil se i Pražského povstání proti Němcům. Ale mě zajímala jen ta krásná malá Čechoslovačka. Večírek to byl strašně bouřlivý, bylo nás tam několik sovětských vojáků a asi přátelé té české rodiny,“ vzpomíná plukovník.
Naposledy se s dívkou, kterou se rozhodl si vzít za ženu, viděl 12. května 1945. Pak jejich tankovou jednotku odveleli. „Přinesla mi na rozloučenou květiny,“ směje se a je znát, že se mu po těch dobách stýská. „Bylo to druhé patro, to vím určitě. Ulice se jmenovala Barova, dům číslo 12. Ne, nebylo to centrum Prahy. Kdybyste ji našli, kdyby se vám ozvala, moc vás prosím, dejte mi vědět. Mám její fotografii stále doma a ještě jednou v životě bych ji rád potkal.“ Plukovník Fadin popisuje své válečné zásluhy stručně: „Jako velitel tankové roty jsem hnal Němce před sebou od Kurska až do Prahy. Například do Kyjeva jsem vjel na svém tanku jako úplně první – tehdy vlastně ani jiný provozuschopný tank v mé rotě nebyl.“ Vítězstvím nad nacistickým Německem, které oslavil v Praze, ale jeho vojenská kariéra nekončila. Poslali ho na východní frontu: „Dovedl jsem svou rotu vítězně do Port Arturu,“ říká pyšně. Vrátil se domů do Moskvy až v roce 1948.
V Budapešti jsme to přehnali Do zahraničí ho poslali se zbraní v ruce ještě jednou – potlačovat kontrarevoluci do Maďarska v roce 1956. „Těžko soudit… já nevím. Asi to naši tehdy a pak i u vás opravdu přehnali. Vždyť lidé chtěli jen více svobody.“ Moc se ale o 0událostech maďarských ani československých roku 1968 bavit nechce. Přiznává, že rozpadu SSSR lituje, ale také nevidí v komunistické minulosti vše jen růžově. „Ano, nedovolili nám třeba dopisovat si s cizinci, nesměli jsme si brát za ženy Němky ani jiné dívky ze zemí ležících od nás na Západ. Já jsem tomu svému pražskému děvčeti ale přesto léta psal. Jenže ty dopisy asi nikdy nedošly. Byla cenzura. Pak jsem psát přestal. Teď si dokonce nemůžu vzpomenout ani na její jméno. V 50. letech, když jsem učil mladé vojáky z východoevropských zemí, tak mi jeden syn vysoce postaveného československého komunisty, který studoval na vojenské akademii v Moskvě, přivezl od té dívky fotografii. Byla stále tak něžná a běloučká, ale už měla malou dceru a za manžela československého důstojníka. Tu fotku mám dodnes.“
Plukovník Fadin píše paměti, se kterými začal v 78 letech. Rád by se ještě podíval do Prahy a zašel na adresu, kde v roce 1945 potkal „bělounkou malou krasavici“. Nedávno spolu se dvěma ruskými veterány doprovázel do Bratislavy ruského prezidenta Dmitrije Medveděva. Od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče dostal vysoké vyznamenání. „Češi a Slováci, pro mě je to stále jeden národ, jen Slováci umějí trochu lépe rusky,“ směje se. I v Bratislavě měl fotku české lásky s sebou, ale nikdo tu mladou dámu na ní neznal.
