Šablona:Knispelova medaile

Knispelova medaile

Medaile se uděluje za součet způsobeného a obdrženého poškození:

IV. třída - 10 000	III. třída - 100 000	II. třída - 1 000 000	I. třída - 10 000 000

Historie

Kurt Knispel se narodil dne 20. září 1921 na předhůří Jeseníků v obci Salisov v tehdejším Československu. Dětství prožil v okolí této obce, která v roce 1921 čítala 286 obyvatel. Symbolem jeho života se stala jabloň - Salisov byl v době první republiky známý pro své jablečné sady, jako absolvent zdejší základní školy dostal i on svou jabloň. Ironií osudu i jeho ostatky byly v roce 2013 objeveny kde jinde než v jablečném sadu ve Vrbovci.

Následkem Mnichovského diktátu se 21. listopadu 1938 Sudety stávají součástí Třetí říše a Kurt Knispel, v té době sedmnáctiletý vyučený automechanik, německým občanem. Oficiálně Němcem se nestal jen Kurt Knispel, ale téměř všichni sudetoněmečtí Němci – k tomu je dohnal zákon „O opětovném sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší“, který jim prakticky nedal na výběr. Pokud by si nechali československé občanství, tak by se stali, nyní již na německém území, nechtěnými vetřelci. Důsledkem toho se na něj a na všechny sudetoněmecké Němce, tedy teď už všechny „opravdové“ Němce, vztahuje branná povinnost. Netrvalo dlouho a do armády musel vstoupit i tehdy devatenáctiletý Kurt. Stalo se tak 6. září 1940.

Jeho první kroky v armádě vedly nejprve do polské Zaháně, tady se poprvé svezl v tanku a nezůstalo jen u toho. Snad díky jeho malému vzrůstu, měřil okolo 160 cm, snad díky tomu, že byl vyučeným automechanikem, se stal tankistou. V Zaháni si „osahal“ tanky typu Panzerkampfwagen (dále jen Pz.Kpfw.) I., II. a IV. Jakmile výcvik ukončil, tak se přidal ke 3. rotě 29. pancéřového pluku 12. pancéřové divize, které velel až do roku 1942 Josef Harpe.

Křest ohněm prodělal Knispel během operace Barbarossa, která začala 22. června 1941. Jako střelec - nabíječ středního tanku Pz.Kpfw. IV. se nejprve zúčastnil bojů u Minsku, kde na sebe poprvé upozornil – zneškodnil protitankové dělo. Ale první opravdový úspěch si připsal 25. srpna 1941, kdy na vzdálenost osmi set metrů zasahuje sovětský tank T-34. Také na své první vyznamenání nečeká dlouho, 4. listopadu 1941 dostal Železný kříž druhé třídy. Tuto kapitolu končí s 12 zářezy na hlavni svého tanku.

Po vyčerpávajících bojích na východní frontě proti sovětské armádě dostal Knispelův útvar dovolenou. Vlakovým transportem se všichni vrátili do Německa. Po dovolené se znovu shromáždili ve městě Burg, kde Knispel a jeho druzi dostali nové tanky. Jednalo se o tanky, které nedávno sjely z výrobních linek. Byl to o něco vylepšený typ tanku Pz.Kpfw. IV., ale s delší hlavní. To ale nebyla jediná změna, která zasáhla Knispelovu jednotku, protože podle rozkazu se měla 3. rota začlenit do 4. pancéřového pluku 13. tankové divize. Na frontu vyrazila odpočatá jednotka 27. července 1942.

K této cestě se váže jedna z mnoha historek, která dokazuje jedinečnost Kurta Knispela. Kurt nebyl klasickým produktem německé válečné mašinérie. Žil válkou, miloval válku, tím se od ostatních nelišil. To, co jej diametrálně odlišovalo, byl jeho postoj k nacismu. Nikdy nebyl členem NSDAP a o režimu si myslel své. V následujících letech jeho hvězda stoupala čím dál výš a výš, ale i přes tento fakt nikdy nebyl „materiálem“, který by bylo možné použít pro propagandu. Byl vzpurné povahy, opovrhoval autoritami a ke všem přistupoval jako k sobě rovným. Navrch k tomu všemu nosil dlouhé vlasy a neholil se. Pohyboval se na tenkém ledě, nebýt jeho velitelů, kteří si byli vědomi jeho kvalit a tajně mu fandili, by skončil možná až na popravišti. Tato epizoda se odehrála na nádraží v Krakově:

Transport s jednotkou Kurta Knispela čekal na vedlejší koleji na odjezd, a tak se většina vojáků jen tak poflakovala okolo, včetně Knispela. To se mělo brzo změnit. Kurt Knispel zahlédl koutkem oka vojáka, vedoucího sovětského zajatce. Zajatec, vyčerpán pochodem, se zastavil. Voják na to reagoval se surovostí příznačnou pro dozorce v koncentračních táborech. Udeřil ho pažbou pušky a pak do něj kopl. V Knispelovi bouchly saze. Rozběhl se k vojákovi a zařval na něj, ať toho nechá. Nejenže toho nenechal, ale ještě k tomu namířil na Knispela svou pušku. Knispel mu ji vytrhl, napřáhl se a praštil s ní o koleje. Pažba pušky se přelomila. Pak v adrenalinovém opojení zaměřil v mžiku svou pozornost na dozorce a několika dobře mířenými údery mu dal výchovnou lekci.

Zpráva o Knispelově činu se velmi rychle roznesla po celém nádraží. Do vyšetřování se zapojila vojenská policie, krk mu zachránil velitel praporu. Po krakovském incidentu se jednotka přesunula na frontu. Transportem dojela až do Rostova na Donu, tam se připojila ke Kleistově skupině armád A. V okolí řeky Těrek svedla nejeden těžký souboj se sovětskými tanky. K této akci se váže i jedna geografická zajímavost. Knispelova jednotka se dostala na 45° východní délky, což bylo nejvýchodnější místo, kam se během 2. světové války německý voják dostal.

Po Kavkazské anabázi přišel čas na další přezbrojení. Tentokrát byl Kurt poslán do tankové školy v Putlosu ve Šlesvicku-Holštýnsku. Čerstvý držitel bronzového Odznaku za tankový boj byl přeřazen k nově vzniklému 503. těžkému tankovému praporu. V Putlosu již na něj čekal jeho Tiger, legendární 57 tunový postrach všech tankových posádek. Kromě bezkonkurenčního kanonu ráže 88 mm se mohl pochlubit i mohutným pancířem.

Při souboji Tigera a sovětského tanku typu T-34/76 jasně dominoval Tiger, proto na zničení jednoho Tigera vysílali sovětští velitelé minimálně čtyři tanky, přičemž předpokládali ztrátu minimálně dvou až tří T-34/76.

Knispel dostal tank s číslem 101 v první rotě. Na jaře, 14. dubna 1943, odjel 503. těžký tankový prapor na frontu. Nejvýznamnější operací, které se měl prapor účastnil, byla Operace Citadela, známá také pod jménem bitva u Kurska. Cílem německých generálů bylo zničení sovětských jednotek v kurském výběžku.

503. těžká tanková divize působila jako černá ruka v sovětských řadách. Uhodnout, kdo opět řádil na bojišti, není těžké. Ano, Kurt Knispel. Během bojů si připsal mimo jiné zničení dvou tanků T-34 na neuvěřitelnou vzdálenost dvou kilometrů. Knispel byl za to odměněn Železným křížem II. třídy. Po odpočinku byl 503. prapor vržen do bojů o Charkov, kde se setkal i s anglickými tanky typu Churchill II., které byly dodávané Sovětům. Odhaduje se, že do konce roku 1943 prošel Kurt Knispel minimálně 300 bitvami, ve kterých zničil 60 tanků.

Počátkem května vyšel zpravodaj wehrmachtu, ve kterém bylo zmíněno i Knispelovo jméno. V tu dobu se počet „ulovených“ tanků přehoupl přes stovku, celkem 101. Nezůstalo jen u článku, byl potřetí navržen na Rytířský kříž a povýšen na šikovatele. Kromě toho byl 20. května 1944 vyznamenán Německým křížem ve zlatě.

V červnu Knispelova jednotka změnila působiště, byla přesunuta do Francie. V oblasti Caen se snažili zastavit spojenecký postup, ovšem nestačili na to. Bitva byla prohraná a fakt, že Knispel samotný v okolí města St. Lo zničil 23 amerických tanků typu Sherman, vývoj bitvy nezvrátil.

Drtivá porážka u Caen znamenala další reorganizaci, jednotka se stáhla a doplnila zdecimované stavy vojáků, 14. říjen zastihl Knispela již v Budapešti. Mezitím Sověti nezaháleli a jejich jednotky překročily východní hranice Maďarska. A tank Tiger našel konkurenta v podobě tanku Iosif Stalin (IS), pojmenovaný po Josifu Stalinovi. I díky podpoře nového technologického zázraku sovětské konstruktérské školy byla Rudá armáda k nezastavení. Situace se stala neudržitelnou a Němci byli nuceni se po masivním sovětském útoku z 25. března 1945 stáhnout na Slovensko. Po dobytí Bratislavy 4. dubna se německé jednotky stáhly na Moravu. Obrana se hroutila jako domeček z karet.

Knispelova jednotka 28. dubna sváděla každodenní klasickou šarvátku se Sověty, jakých bylo v průběhu války tisíce. Avšak tato byla výjimečná. Výjimečná tím, že v ní padl jeden z největších vojáků wehrmachtu, šikovatel Kurt Knispel.

Historici dlouho nemohli vypátrat místo jeho posledního odpočinku. Povedlo se jim to až v roce 2013, kdy objevili Knispelovo tělo v jabloňovém sadu ve Vrbovci u Znojma.

Existují různé teorie, proč Kurt Knispel zemřel. Jedna tvrdí, že zemřel na následek kulometné dávky do oblasti břicha. Při exhumaci těla byl ovšem nalezen úlomek minometné střepiny v lebce. Což živí teorii o tom, že Knispel navzdory pravidlům řídil střelbu tanku z otevřeného velitelského poklopu.