Dunkirk Collection
Sbírka Dunkerk
Evakuace Dunkerku byla jednou z největších bitev 2. světové války, do které se naplno zapojily armádní, námořní a letecké jednotky. Během několika dnů na konci května a začátku června 1940 bylo ze severní Francie evakuováno více než 330 000 britských a francouzských vojáků. Pro jejich záchranu museli Spojenci obětovat veškeré vybavení a většinu jejich výzbroje. Poblíž Dunkerku bylo opuštěno na 2 472 děl a přibližně 65 000 vozidel britských expedičních sil a francouzské armády. K evakuaci povolala britská admiralita přes 800 britských, francouzských, holandských a belgických válečných i civilních lodí.
To zahrnovalo přibližně padesát torpédoborců, desítky minolovek, traulerů, civilních parníků, jachet, rybářských lodí, záchranných a jiných plavidel. Každé čtvrté plavidlo bylo zničeno útoky Luftwaffe a Kriegsmarine, dělostřeleckými údery Wehrmachtu a minovými bariérami, Během devíti dní, po které evakuace probíhala, bylo v bojích o vzdušnou nadvládu v severní Francii sestřeleno 145 britských a 156 německých letadel. Winston Churchill řekl: "Války se nevyhrávají evakuacemi". Avšak díky "Dunkerkskému zázraku" se britská armáda zachránila a mohla bojovat proti silám Osy na nových bojištích, a evakuované francouzské jednotky zformovaly základ Sil svobodné Francie.
O čtyři roky později se Spojenci do Francie vítězně vrátili. Zkušenosti získané při organizaci rozsáhlého transportu jednotek u Dunkerku byly využity při vylodění v Normandii v roce 1944. Později se viceadmirál Bertram Ramsay a kapitán William Tennant, kteří byli zodpovědní za evakuaci v roce 1940, stali klíčovými postavami dne D.
Sbírka
The "Dunkirk" Collection
Vedoucí loď série S 26 - S 29, která byla reprodukována v dalších torpédových člunech Kriegsmarine až do roku 1945. Německé čluny se vyznačovaly velkými rozměry a nízkou siluetou. Měly dlouhý operační dosah a byly určeny k napadání silnějších nepřátelských sil za tmy. Tři dieselové motory s celkovým výkonem 6 000 hp zajišťovaly maximální rychlost až 39 uzlů. S 26 byl vybaven 533 mm torpédomety, 20 mm automatickými kanóny Rheinmetall C/30 a dvěma 7,92 mm kulomety MG 34. Další německé čluny série S 30 měly dvě 20 mm automatická děla.
S 26 byl do služby zařazen 21. května 1940, kdy torpédové čluny útočily poblíž Dunkerku. V noci 31. května se zapojil do úspěšného útoku na francouzské torpédoborce Sirocco a Cyclone. 19. srpna 1944 byl potopen sovětskými letadly v ústí Dunaje.
Největší těžké dělo polního dělostřelectva Wehrmachtu, které bylo přijato v roce 1939. Firma Krupp ho vyráběla až do konce války. Dokázalo jednou za dvě minuty vypálit 113kg vysoce výbušné granáty, které dokázaly doletět na vzdálenost až 18,7 km, rychlostí 565 m/s. Dělo vážilo při nabití 16,7 tun. Posádka ručně otačela lafetou, namontovanou na podkladových deskách, o 360 stupňů, což umožňovalo palbu na všechny strany. Tři baterie děl M18 tvořily nezávislé prapory ve sborech i armádním dělostřelectvu.
Minomety 782. motorizovaného dělostřelectva pluku XIV. divize, který se nacházel poblíž Calais, zasahovaly na západ od Dunkerku, a 785. motorizovaný dělostřelecký pluk XXVI. divize pak poblíž města Nieuwpoort - na východě. Palba těžkých děl Wehrmachtu evakuaci spojeneckých jednotek velmi ztížila.
Na počátku války nejrozšířenější modifikace slavného střemhlavého bombardéru, která měla výkon motoru zvýšený na 1 200 hp, a dokázala nést tunovou pumu. Jeho výroba začala v roce 1939. V roce 1940 se navzdory malému operačnímu dosahu 600 km a nízké maximální rychlosti (326 km/h), toto letadlo speciálního určení pro blízkou leteckou podporu osvědčilo jako vysoce efektivní "letecké dělostřelectvo".
Během evakuace spojeneckých jednotek létalo nad kanálem La Manche 87 letadel z 2. a 77. perutě střemhlavých bombardérů VIII. leteckého sboru. Tato letadla podnikala na Dunkerk až 12 náletů za den. Celkový počet potopených transportních a válečných lodí, včetně 6 britských a 3 francouzských torpédoborců, činil asi 250 plavidel. Stíhačům a protiletadlovému dělostřelectvu v přístavu se podařilo zničit 11 bombardérů JU 87.
Dvoumístný stíhač se čtyřmi kulomety 7,7 mm Browning v otočné střelecké věži za kokpitem pilota. Byl navržen podle předválečných zvyklostí, k ničení bombardérů s dlouhým doletem, které létaly bez doprovodu a v těsných formacích. Úkolem letounu Defiant nebyly menévrovací vzdušné souboje. Měl spolupracovat s klasickými stíhači Hurricane, a měl podobný vzhled i vlastnosti: jeho vzletová hmotnost činila 3 900 kg, výkon motoru byl 1 030 hp a maximální rychlost dosahovala 498 km/h.
Defiant Mk I začal operovat v prosinci 1939. V bitvě u Dunkerku bylo aktivně zapojených 18 letounů z 264. stíhací divize. Dokázaly sestřelovat bombardéry, ale proti Me 109E neměly šanci, takže většina z nich byla zničena.
Víceúčelový traktor Morris CDSW představoval první generaci 1,5tunového britského armádního nákladního automobilu. Do služby byl zařazen v roce 1935, měl uspořádání kol 6x4 a 3,5litrový motor s výkonem 60 hp.
Koncem 30. let byl CDSW nahrazen modernějšími modely. Jako dělostřelecký traktor využívaly Morris CDSW britské expediční síly, a to hlavně k přepravě polních 18liberních děl a 40mm automatických protiletadlových děl Bofors. Většina vozidel byla ztracena ve Francii v létě roku 1940.
Production of these guns, under the Swedish manufacturer's license, started in the middle of 1939. During the war, they were the basis of short range air defense of the British army. Weighing 2.5 tons, QF Mk III had a rate of fire of 80-90 rounds per minute, and a 1,200 meter height of engagement. It was loaded from quad shell magazines.
Near Dunkirk, from 28 May, the Bofors guns were the only defense of the 51st Light Anti-Aircraft Regiment against the Luftwaffe. The Commander of the 2nd Anti-Aircraft Brigade got the order wrong and gave directions to bring out of operation more than a hundred 94 millimeter AA guns and evacuate troops. In 1940, in France, the British Army lost 101 QF Mk III guns.
In 1929, the Aronia — a 65-meter steel yacht — was built in Copenhagen at the request of an English billionaire. The luxurious interior was just as refined as saloons on the transatlantic liner Normandie. Two diesel engines provided a speed of 30 knots. At the beginning of the war, Aronia was mobilized and participated in the Dunkirk evacuation. During the war, this high-speed vessel performed covert trips to Sweden to deliver strategic cargo: ball bearings that were essential for aircraft engines and tank production. In 1945 the yacht was returned to her owner and used as intended for a while. In the late 1950s, Winston Churchill cruised around the Mediterranean Sea aboard her.
Between 1916 and 1919, more than 500 dual-purpose steam vessels were built to standard trawler designs in England. During the First World War, they were involved in patrolling, countermining, and anti-submarine operations. In peacetime, they were disarmed and returned to private ownership. With the beginning of World War II, many of these trawlers were mobilized again, including John Cattling, which became a minesweeper due to her characteristics: 276 tons displacement, 30 meters long, 7.2 meters wide, with a top speed of 10 knots. On 29 May 1940, near the Dunkirk pierhead, the British destroyer Grenade was hit by two bombs. Flooding and on fire, she began to drift towards the harbor entrance, threatening to sink there and block it. John Cattling was able to take Grenade and pull her into the outer harbor where the destroyer later exploded. Cattling served as a minesweeper until the end of the war; she was then returned to her owners and remained in service until 1957.
This paddle-driven steamship was built in 1924 and was intended for passenger cruises along the Thames River. Medway Queen’s displacement is 134 tons, with an overall length of 55 meters, a width of 7 meters, and a top speed of 13 knots. At the beginning of the war, she was mobilized and equipped with mine-sweeping equipment, a 76 millimeter AA gun, and two machine guns. The steamship crossed the English Channel seven times and was taking soldiers aboard right from the beaches. This river ship carried more than 7,000 people back to England, and her anti-aircraft gunners shot down at least one German plane. Those rescued by her gave Medway Queen the title "The Heroine of Dunkirk". After the war, the steamship returned to her routine, becoming a marina nightclub in 1966. Beginning in 1978, several attempts to preserve the ship were made, but only in 2006 was the Medway Queen Preservation Society able to raise enough funds for her restoration. Work was finished in 2013, and now "The Heroine of Dunkirk" rests on the banks of the River Medway in Kent County.
Motorboats of this type were used as pinnaces of heavy cruisers and battleships of His Majesty's Navy, and as crew boats on naval bases. During the Dunkirk evacuations, all floating craft that could reach France were mobilized on the Thames and the English side of the Strait of Dover. These motorboats were typically 10.5 meters long and could run at a speed of 20 knots. They served well, carrying soldiers form unimproved shoreline and beaches to larger transport ships.
These small boats were 25 meters long and around 6 meters wide. Since the 18th century, they carried various cargo along the Thames River and coastal passages along the coastline of England. Wherries were so popular that, since 1860, annual sailing championships had been organized for them. In 1940, 30 wherries with other floating craft were sent to Dunkirk for the evacuation of troops. 18 or them managed to survive.
Starting in 1824, these small ships were built by demand of the Royal National institute responsible for rescuing those in distress near the English coast. The Watson-class vessels were built between 1926 and 1933, and served until 1972. This wooden motorboat was 14 meters long and 4 meters wide. She was equipped with two gasoline motors, which provided for a top speed of 7 knots. In 1940, these ships were sent from salvage stations in the southern counties of England to Dunkirk, some of them with their civilian crews. During the evacuation, they carried soldiers from beaches to larger transport ships that could not approach the shoreline due to their deep draught.
This was a heavy ambulance lorry built on the basis of the 1.5-ton Renault AGC. It was designed by order of the French Ministry of War, and its production started in 1940. The vehicle had a 2.4-liter engine that produced 44 horsepower and could carry up to five seriously injured men.
The French army experienced a severe shortage of heavy ambulance lorries, so 3,000 vehicles of this model were produced. Though the Renault AGC-3 did not begin production until after the war started, it was extensively used during the campaign of 1940.
At the beginning of World War II, Bedford started production of simplified lorries with a rear wheel drive layout — based on the pre-war O series — for the purposes of the armed forces. The readily recognizable OY series vehicles featured a long wheelbase, and were equipped with 3.5-liter engines that produced 72 horsepower, allowing for a payload of 3 tons.
The OYD open lorry with a general purpose body was the most common vehicle in the British army. It was used for carrying cargo and troops. During the war, the Bedford OY became one of the most common British army vehicles. Its production continued till 1945, and the total number of delivered vehicles was over 70,000.
The Peugeot DK5J light covered truck was produced by order of the military department of France until the end of 1939. It was based on the Peugeot 402 and adopted the original cabin design of its predecessor. The vehicle — with a payload of 1.2 tons — had a 2-liter engine providing an output of 45 horsepower
The Peugeot DK5J was mainly used for carrying small supplies of food and ammunition in the rear and front lines. It was well received in the French army due to its easy maintenance and good suspension.
The Leyland Retriever was a standard 3-ton cab-over six-wheeler. This was a first-generation army vehicle, production of which started in 1933 by order of the U.K. military department. This Retriever model with a 6x4 wheel layout was equipped with a 6-liter engine producing 73 horsepower, and was distinguished by its conservative construction and utilitarian design.
Most standard first-generation six-wheelers were lost in France in the summer of 1940. Though the Leyland Retriever had become outdated by that time, its upgraded version was still produced until 1944.
Rewards
Completing the collection provided the following rewards:
| Icon | Name | Notes |
|---|---|---|
 |
The Dunkirk Evacuation Flag | "In late May through early June 1940, during the operation code-named 'Dynamo', the British managed to evacuate over 330,000 Allied troops surrounded near Dunkirk over the course of a few days. Thus the British professional army was preserved, and the struggle against Nazi Germany continued." |
| Nation | Commander Icon and Name |
Unique Traits | |
|---|---|---|---|
|
 Jack Dunkirk  Black Swan with 10 skill points
|
|
Jack of All Trades reduces cooldown on all consumables by -10% (normally -5%). |
|
Smoke Screen Expert increases radius of smoke screen by +30% (normally +20%). | ||
|
Expert Marksman improves turret rotation speed by +3.0 deg/s for guns with a caliber of up to 139 mm and 1.0 deg/s for guns with a caliber above 139 mm (normally +2.5 and 0.7, respectively). | ||
Kategorie:
