Ships of Commonwealth
Lodě Společenství národů (Commonwealth)
Některé z mnoha států tvořících Commonwealth mu také poskytují své vojenské síly. Společně jsou ve World of Warships seskupeny pod jednou vlajkou, nicméně každé námořnictvo má svou historii a tradice.
Jádrem vznikajícího námořnictva byly dva křižníky: HMCS Rainbow a HMCS Niobe, určené pčedevším jako cvičná plavidla. I přes názor vlády na logistiku a praktičnost nasazení námořnictva měla tato instituce podporu kanadského obyvatelstva, které posilovalo početní stav záložních sil (RNCVR).
Na počátku 1. sv. v. se RCN rozrostlo na 4 křižníky a 2 ponorky. Tato malá jednotka strávila téměř celý konflikt hlídkováním podél obou pobřeží Severní Ameriky, kdy většina vybavení byla ještě před skončením války považována ze nevyhovující. Nedostatečný rozvoj námořnictva byl důsledkem rozhodnutí kanadské vlády, která umožnila lidem vybrat si mezi službou u Kanadského královského námořnictva nebo jeho britského ekvivalentu - většina zvolila službu u Britů.
Konec války s pár torpédoborci a jedním křižníkem znamenal úbytek lidské síly a návrat k civilním povinnostem. Na druhou stranu v RNCVR panovalo silné nadšení a v meziválečném období pokračoval jeho růst. V 30. letech vdechlo do RCN nový život pořízení 2 torpédoborců postavených v Anglii - byly to první lodě postavené na zakázku RCN. Další investice byly urychleny vzrůstajícím tlakem a agresí v Evropě a Asii. Bylo pořízeno více torpédoborců a cvičných plavidel.
Události 2. sv. v. přinesly rychlý růst RCN - lodě byly produkovány doma a zároveň pořizovány v zahraničí, noví rekruti přicházeli ze všech oblastí Kanady. Námořnictvo operovalo především v severním Atlantiku a bylo jako jediné odpovědno za dohled nad operacemi v severo-západní oblasti. RCN plnilo dva hlavní úkoly: ochranu konvojů a hon na ponorky. Během 6 let aktivní bojové služby osvědčilo RCN svůj potenciál zničením nebo zajmutím 27 německých ponorek a 42 lodí Osy. Mnohem působivější je fakt, že námořnictvo úspěšně doprovodilo přes 26 000 konvojů, které doručily přes 182 milionů tun mužstva a potřebného mteriálu ze Severní Ameriky do Velké Británie. Ovšem ztratilo při tom 24 lodí a téměř 2000 mužů.
Na konci druhé světové války již bylo RCN respektovanou silou. Bylo třetím největším námořnictvem v celém světě, přestože bylo složeno převážně z torpédoborců. Nikdo nemohl zpochybnit svědomitost členů RCN - roky nahánění ponorek z nich vytvořily mistry protiponorkového boje. Tyto zkušenosti se hodily během Studené války, kdy stopovali sovětské ponorky. Dodnes se hrdá tradice RCN váže na prestiž vybudovanou jejich zakladateli a předchůdci.
RAN sloužila na frontách první světové války, kdy podporovala australské vylodění při invazi do neměcké kolonie na Nové Guinei a zaútočila na otomanské námořnictvo v Marmarském moři při Gallipolské kampani. HMAS Sydney se osamocem utkal s křižníkem SMS Emden uprostřed Indického oceánu (první vítězství RAN na moři), zatímco HMAS Australia byla zapletena v bitvě u Jutska. Po válce, podobně jako ostatní námořnictva po celém světě, bylo nuceno provést změny v důsledku Washingtonské dohody z roku 1922. Jediný bitevní křižník musel být sešrotován, náhradou získalo několik předválečných ponorek a torpédoborců.
Během meziválečných let byly staré lodě prodány do šrotu, zatímco novější těžké křižníky, lehké křižníky, ponorky, torpédoborce a nosič hydroplánů získaly místo ve službách RAN. Politika odzbrojování, změna ekonomické a politické situace sice potlačily jeho rozvoj, ale kvůli bojům 2. světové války RAN opět povstalo. Během roku 1940 se RAN uvedlo ve Středomoří slavnými torpédoborci Flotily ze starého železa (Scrap iron Flotilla). Když vypukla válka v Pacifiku a nepřátelské lodě se začaly potulovat australskými vodami, jednotky RAN se vrátily bránit Austrálii, kde bojovaly s rozrůstajícím se japonským impériem v těsné blízkosti domova, v Korálovém moři.
Od konce 2. sv. v. RAN sloužilo v operacích od Koreje až po Východní Timor, kde bránilo australské zájmy v jihozápadním Pacifiku, stejně jako mír po celé zeměkouli, pomocí flotily 50 moderních torpédoborců, fregat, ponorek a pomocných plavidel.
Námořní síly Nového Zélandu byly formálně vytvořeny v roce 1913 jako součást Jednání o námořní obraně a od roku 1921 byly označovány za Novozélandskou divizi královského námořnictva. Novozélandská divize byla složena převážně z křižníků a lehčích lodí, včetně HMS Leander, HMS Achilles a dvojice křižníků třídy Danae. Po vypuknutí 2. sv. v. v září 1939, se Nový Zéland připojil ke zbytku Britského impéria při vyhlášení války Německu. Když král Jiří VI zjistil, že novozélandská divize je samostatná a nezávislá, posvětil 1. řijna 1941 Novozélandské královské námořnictvo (RNZN). RNZN zapojilo své lodě a mužstvo do několika klíčových operací během války, bojovalo (a utrpělo porážky) v Atlantiku, Pacifiku i Středozemním moři.
