USA

Obrněné tanky a vozidla jako "nosiče" zbraní vyráběné a využívány Spojenými státy americkými a jinými severoamerickými státy, jako je například Kanada. Celkově jsou tanky z americké frakce výjimečně všestranné a mají výhodu v tom, že mohou fungovat v každé situaci a na jakémkoli terénu.

Obecně řečeno jsou americké tanky ve většině rolí "všeuměly", postrádají tedy přímou specializaci na jeden styl hraní, ale ovládají od každého stylu něco. Jsou výborní při hře na "hull-down", mají výborný dohled a výbornou rezistenci při pohybu v terénu. Americká děla mají zřídka kdy hvězdné hodnoty penetrace, přesnosti nebo poškození, místo toho se u nich preferuje rychlé nabíjení. Vesměs platí, že americké tanky jsou většinou větší než jejich protějšky a mají s nimi tendenci sdílet mnoho komponentu jako jsou například děla, rádia a motory, což ve výsledku usnadňuje výzkum hned pro několik linií. Ve srovnání s jinými národy se s Američany jedná o poměrně snadnou hru, ale dají se těžko zvládnout na 100% a využít tak jejich plného potenciálu.

0.9.18 Americký vývojový strom

Americké lehké tanky mají tendenci být mnohem přizpůsobivější v boji než jiné lehké tanky, na vyšších tierech mohou dokonce velmi dobře plnit roli jak scountu tak i stíhačů. Jejich nejpozoruhodnějšími rysy jsou jejich dobré dohledy, maximální rychlosti (v linii Chaffee) a vysoká rychlost střelby (což může hodně pomoci v boji). Americké lehké tanky jsou poměrně velké cíle a často mají nedostatek pancíře. Linie se rozděluje na dvě větve na V tieru.

Americké střední tanky jsou ideální pro adaptivní strategie a jsou obecně a častěji označovány jako "všeuměl". Jsou schopni se rychle pohybovat, spotovat a udělit i dmg. Vedle těchto hlavních rysu mohou také v případě potřeby zastoupit i podpůrnou palebnou sílu při pohybu s dostatečnou přesností. V kombinaci s depresí zbraní a slušným pancířem na věži z nich toto vše dělá spíše stroje pro hraní v hull-downu. Americké střední tanky se mohou chlubit nadprůměrným rozsahem dohledu, přičemž někteří jsou v tomto jedněmi z nejlepších ve své třídě. Ve srovnání s jinými středními tanky, mají americké tanky častější tendenci hrát roli podpůrných tanků, ovšem jsou dokonale schopni hrát i sami za sebe. Když je v četě více amerických středních tanků stejného tieru, jsou schopni zničit mnohem tvrdší a větší cíle.

Americké těžké tanky mají obecně slabší pancíř trupu (až do tieru IX), ale vždy mají několik oblastí na tanku, který dosahuje extrémní síly pancíře, hlavně v případech předních věží. Na tieru IX přechází americký těžký tank z lehkého trupového pancíře na těžší obrněnou variantu a má trup typu "Eggshell Type", který obvykle poskytuje větší ochranu oproti jeho předchůdcům - mají vynikající depresi děla a od tieru VII jsou díky tomu ideálními stroji pro hraní takti na hull-down. Často mají děla, která jsou vyváženější než srovnatelné těžké tanky stejných tieru a mají i dobré poměry výkon - hmotnost. Dobří velitelé postaví svůj tank tak, aby skryli jeho slabá místa a přinutili nepřítele k útoku na jejich nejsilněji obrněná místa. Američtí těžáci využívají svou všestrannost k tomu, aby se vyhnuli určitým úskalím dané specializace, a mohou proto využívat mnohem pestřejší typy krytí než jiné národy. Jedná se obecně o defenzivní nebo podpůrné pozice, které jim umožňují využívat terénu tak, aby se zabránilo poškození zepředu a současně aby pokryli i nepřátelskou palbu z boku.

Americké stíhače tanků mají několik stylů hraní. U nižších tieru jsou zpočátku TD pohybliví s různě silnou škálou děl, nakonec se rozdělí na dvě větve: jedna s otočnou věží a jedna bez otočné věže. Linie TD s otočnou věží zůstávají po celou dobu všestranné, jejích tloušťka pancíře se pohybuje přiměřeně k pohyblivosti tanku, na vyšších tierech se více přiklání směrem k těžkým tankům se silnějšími děli. Linie TD bez otočné věže je více specializovaná, je zde menší mobilita ale větší pancíř či naopak, závisí hodně na tieru daného TD. Obě linie jsou výborné při podpoře týmu v různých rolích a dle potřeb daného týmu v bitvě. Dvě americké TD-čka mají často ve výzkumu stejná děla. Může být užitečné hrát obě linie současně tak, aby bylo možné vyzkoumat daná děla co nejdříve.

Americké dělostřelectvo je hlavně o jejich palebné střelbě, o radiusu splashe a o obloukové traverse střely. Některé arty zde mají trajektorii s největším horizontálním obloukem (nejvíce je to poznat u arty M53/55), což jim umožňuje pokrýt velké části bojiště a to bez pohybu trupu tanku. Díky této vlastnosti se snižuje potřeba neustálého přesouvání a otáčení tanku, což jim umožňuje potřebnou přesnost a to je velmi důležitý aspekt pro hraní amerických SPG, protože mají nevýhodu v dlouhé době doletu střely k cíli. Americká linie SPG sdílí jedinečnou vlastnost s německou SPG linii a to díky tomu, že se linie dělí na I tieru GMC a opět se spojuje se V tieru (M41 HMC). Jedna linie (M7 Priest) upřednostňuje silnější kalibr děla před přesností a pohyblivostí na III tieru a množstvím munice na IV tieru. Linie na T82 se skládá ze dvou bývalých TD - T18 a T82, které byly předělané na III a IV tier SPG - upřednostňují rychlost střelby (T18 uděluje malé poškození a T82 má poměrně nízkou kapacitu munice). Americké SPG mají jedny z nejsilnějších zbraní ve hře. Tier 10 T92 se pyšní jedním z největších děl ve hře - 240 mm, který má velmi velký splash poloměr a potenciál pro zničení nepřátelského tanků na jeden výstřel. Vysoká úroveň amerických SPG má velkou disperzi, dlouhé nabíjení a zaměření, ovšem toto vše kompenzuje jejich dmg a splash jenž dokážou udělit nepříteli. Jsou schopny celkem přiměřeného pohybu a mají slušné zrychlení.