Ships of U.S.A.
Lodě USA
Spojené státy zdědily většinu původních námořních tradic od Britů, na nichž si vybojovali v roce 1776 nezávislost. Během let nezkušené Americké námořnictvo překonalo mnoho překážek a uspělo v bitvách s britskými, francouzskými a španělskými námořnictvy. Nicméně špatné ekonomické vyhlídky, izolacionistické cítění a poválečné (po 1. sv. válce) odzbrojování námořnictva snížilo efektivitu a připravenost USN na nadcházející 2. sv. válku. Vše se změnilo po překvapivém japonském útoku 7. prosince 1941 proti Velitelství pacifického loďstva v Pearl Harbor na Havaji. Toto napadení bylo považováno za podlý útok porušující pravidla civilizovaného válčení a případ Pearl Harboru tak potlačil všechen odpor americké veřejnosti vstoupit do války.
Protože flotila bitevních lodí byla vážně poškozena v Pearl Harbor, zaměřilo se USN na své ponorky a rodící se flotilu letadlových lodí - tedy zbraně, jimiž se IJN pokusilo neutralizovat pacifické síly USN - a je ironií, že dosáhlo lepšího efektu než Japonci (kteří se držely doktríny "rozhodných bitev"), kdy zaznamenalo úspěchy v bitvách v Korálovém moři, u Midwaye, ve Filipínském moři, v zálivu Leyte a u Okinawy. Zatímco na začátku války USN na japonského soupeře mírně ztrácelo, postupně jej dohnalo kvalitou i počtem. Fakticky každá třída lodí byla vybavena lepším systémem řízení palby založeným na radaru nebo balistickém počítači. Průmysl Spojených států vytvořil mnoho prověřených konstrukcí (klasickým příkladem je 175 lodí třídy Fletcher vyprodukovaných během 4 let) jen s minimem nutných odlišností ve vybavení, takže posádky mohly být přesouvány mezi loděmi a plnit ihned své povinnosti bez nutnosti dalšího výcviku. US námořnictvo vyšlo z 2. sv. války coby nejmocnější námořnictvo světa, což platí dodnes.
Torpédoborce
Styl hry
Styl hry amerických torpédoborců se dá shrnout jako "otravný a obtěžující". Jejich rychle pálící děla v rychle se otáčejících věžích mohou souvisle zasypávat nepřátele ohněm, beztrestně, pod ochranou dýmové clony nebo z úkrytu za ostrovy. Gearing na úrovni X, špička mezi USN torpédoborci, dokáže za minutu zasypat svůj cíl 120 granáty. Naneštěstí, neobyčejně vysoká trajektorie (i když ta umožŇuje pohodlně střílet přes kopce) a nízká rychlost granátů téměř znemožňují spolehlivě zasahovat na větší vzdálenost jiné než velké lodě. Disponují také dostatečnou AA výzbrojí a mohou tak plnit roli doprovodné lodi, pokud je to třeba. Je však třeba dodržovat střeleckou kázeň a chytře využít Kouřový generátor(
), protože střelba hlavních i AA zbraní odhalí vaši pozici. Americká torpéda mají různé parametry, ale ve World of Warships je dostupná pouze vysokorychlostní varianta (výjimkou je prémiový Sims na úrovni VII). Pro torpédoborce nižších úrovní to ve hře znamená, že se musí vystavit palbě hlavních a sekundárních zbraní nepřítele, než se dostanou na dosah torpéd, namísto aby nepozorovaně torpédovaly lodě z dálky. Ale Mahan na úrovni VII již může vystřelovat torpéda zpoza hranice odhalení, i když stále na kratší vzdálenost, než u japonských protějšků. Pro srovnání, Američané musí počkat do úrovně IX (Fletcher), než dosáhnout torpéd s dostřelem 10km. Japonci je mají již na úrovni VI u torpédoborců Hatsuharu a Fubuki... a oba nabíjejí rychleji.
Křižníky
Styl hry
Americké křižníky jsou celé o dělostřelecké výzbroji. Jejich hlavní, sekundární i AA výzbroj je mimořádná. Omaha na úrovni V je poslední křižník s torpédy, kterých se následující lodě vzdaly ve prospěch možnosti seslat smrtící krupobití střel do libovolného směru, díky rozmístění rychlopalných děl podél celé lodi (u nižších úrovní), nebo v rychle se otáčejících věžích (vyšší úrovně lodí). Jakýkoliv nepřítel (zejména torpédoborce) na dostřel, který nezahájí úhybné manévry, je rychle poslán ke dnu, zejména poté co je dostupný Přehledový radar (
). I když mají často Japonci lepší dostřel a palebnou sílu, Američané mají rychlejší věže, konvenční uspořádání a lepší kadenci. Vysoká trajektorie některých děl - podobně jako u torpédoborců - je dvojsečná zbraň. Nepřímá palba činí zásah vzdáleného cíle velmi obtížným kvůli nízké rychlosti projektilů. Jejich AA palba snadno odradí letouny v okolí, pokud nejsou ve velké skupině pro lepší ochranu, a i poté dokáže dobře načasovaná Obranná protiletadlová palba (
) rychle odstranit výhody letadlových lodí. Americké křížníky se po Omaze dělí na větev těžkých (počínaje lodí Pensacola až po Des Moines) a lehkých (Dallas až Worcester) křižníků. Des Moines je špičkou mezi dělovými křižníky, protože má silnou AA výzbroj a hlavní děla s bezkonkurenční kadencí. Worcester má rychlopalná děla, mnoho spotřebních doplňků a dobrá AA, což ho činí nepřekonatelně univerzálním v boji.
Bitevní lodě
Styl hry
Americké bitevní lodě sledují tradiční koncepci. Zatímco jejich děla nemají ráži ani sílu děl japonských, USN spoléhá na více hlavní, které střílí častěji a palebné síle boční salvy se tak nelze rovnat. Protiletadlová výzbroj je dostatečná pro odražení leteckých útoků, i když je stále lepší mít podporu křižníků. Navzdory kratšímu dostřelu a horší pohyblivosti jsou americké bitevní lodě schopny snést velké poškození - pancéřování citadely odolá téměř všem granátům, s výjimkou největších ráží (za cenu slabě chráněné přídě a zádě). S narůstající úrovní lodí se výrazně zlepšuje i pohyblivost, kdy North Carolina na úrovni VIII je již srovnatelná s japonským protějškem, palebná síla AA zbraní dosahuje hranice, kdy je loď odolná vůči všem leteckým útokům, pokud nejsou silně koncentrovány, případně se letouny po útoku nestihnou vzdálit. Montana na X. úrovni je poslední v řadě amerických bitevních lodí: je dalším vývojovým stupněm třídy Iowa, jehož výroba byla zrušena krátce po jejím schválení kongresem, aby se průmysl mohl zaměřit na výrobu letadlových lodí.
Letadlové lodě
Styl hry
Na začátku války celkový stav a rozsah námořního letectva USN zaostával za japonskými soupeři. Tudíž jejich rané letadlové lodě působí žalostně. Je snadné je odhalit z velké dálky díky jejich rozměrům (Midway na úrovni X má jedno z nejhorších maskování ve hře, horší než Yamato), a přestože jsou odolné s překvapivě silnou AA výzbrojí, je doporučeno zůstat nezpozorován nebo v kontaktu s týmem kvůli lepší ochraně. USN stíhači vládnou obloze v přímých soubojích téměř na každé úrovni, útočné letouny nesou těžší a silnější výzbroj. Od úrovně VIII jsou jejich střemhlavé bombardéry opravdu obávané, a to nejen protože mají přístup k 1000 liberní bombě (mají tak téměř dvojnásobné poškození oproti Japoncům), ale i díky možnosti volby mezi HE bombou, vhodnou ke způsobení požárů a proti lehce chráněným cílům, a dále AP bombou, která ničí silně obrněné cíle, jako bitevní lodě a těžké křižníky. Disponují většími, 6ti letounovými letkami, proto je každý další útok silnější a díky větší zásobě náhradních letounů (s výjimkou Bogue úrovně V a Independence úrovně VI) jsou přípustné i větší ztráty letounů. Naneštěstí jsou americké letadlové lodě odkázány pouze na jediné složení letek - výjimkou je na úrovni VIII prémiový Saipan - a jejich torpédové bombardéry jsou maximálně úrovně VIII, což výrazně snižuje jejich užitečnost na vyšších úrovních. Dlouhé servisní časy USN letadel snižují schopnost americké letadlové lodi nepřetržitě působit na bojišti. Menší počet letek usnadňuje zvládnout provoz startujících a přistávajících letounů.
Ponorky
